
Dlouho jsme se neslyšeli................... Víš říká se, že život nemůže být jako film nebo kniha. Také se říká, že v životě ti nikdy na pozadí nebude hrát hudba. A já jí přesto pořád slyším. Tolik přenádherných melodíí. Když padá déšť, všude šustí deštníky a zpívá listí z parků a vzdálených lesů. Když najednou všechno ztichne, zpomalí.
Někdy by to měl zkusit každý. I ty. Zastavit se a jen poslouchat. Zvuk vlastního života. Nekonečně krásnou symfonii běžných dnů, událostí, momentů......
Víš..... dlouho jsme se neslyšeli. Nejspíš proto, jak zní tvá píseň. Pořád slyším ty střídající se krátké a dlouhé úhozy do klavíru. To podle toho jak rychle mi zrovna bije srdce...... Když na tebe myslím nenávidím tě, ale když tě slyším, miluji tě.
Miluju tě za to, co děláš s mým srdcem a nenávidím tě za to, že neexistuješ.