Milý... Milý... Nejmilejší.
Už pár minut zírám na blikající kurzor na monitoru a přemýšlím, jak to napsat.
Včera jsme konečně měli chvíli jen pro nás. Bylo úžasné mít tě u sebe. Smět tě pohladit po vlasech, cítit tvé ruce kolem svého pasu, tvé rty na těch svých. Po tak dlouhé době zase BÝT spolu. A tys mě nezklamal. Byls milý, pozorný a něžný.
Bála jsem se, že ráno bude takové jako je vždy po noci strávené s tebou. Osamocené, prázdné, tiché, bez tebe.... Ale dnešek byl jiný. Dneska jsme si byla jistá, že mě neopustíš.