Není to tomu ani týden, kdy jsi odjel a mě už se stýská. Sedávám večer s šálkem zeleného čaje u okna, hledím do stemnělých ulic města, v kterém jsme se poznali a vzpomínám na chvíle s tebou. Když jsme pozorovali hvězdy a tys bezeslov říkal miluji tě. Nebo se mi to jen zdálo? Když jsi mě držel za ruku a sledovali jsme společně ohňostroj na oslavu naší lásky. Když jsi zpíval a hrál.. jenom pro mě....
Byl to snad všechno jen sen? Jen představy malé, hloupé a naivní dívky? Proto jsi odjel ani ses nerozloučil? NE. není možné, aby všechno, co jsme spolu prožili byly jen výplody mé fantasie.
Chybíš mi. Chybí mi tvůj úsměv patřící jen mě, tvé oči, jenž tolikrát plakaly bez slz... Pověz.. Jsi to pořád ty? Jsi stále stejný? Nebo snad už i ty ses nechal pohltit proudem času a snažíš se jen dostat na počátek svého bytí? Lásko, na počátku na tebe nečeká nic než zklamání.
Pojď se mnou. Naučím tě hledět do budoucnosti.
S láskou čekám na odpověď.