close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Zamilovaná

24. září 2009 v 14:56
Přiznávám. Byla jsme opravdu hodně zamilovaná. Hodně dlouho, hodně zamilovaná. A možná zůstává smutnou pravdou, že ho pořád miluju. Sama v sobě se nevyznám a ačkoliv znám cestu nemůžu,... nedokážu zahlédnout cíl.
Není pravda, že čas je lék. Ale stejně tak jako se naučíte žít bez ruky nebo vlastní matky, naučíte se žít s tou obrovskou bolestí, kterou sebou nese láska. Myslela jsme, že už nikdy nebudu víc trpět, myslela jsme, že on už mi nemůže víc ublížit... Sama sobě zůstávám odstrašujícím příkladem. Nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř. A tohle mé prohlášení nemá nic společného s optimismem s jakým bývá často pronášeno. Je to jen ubohá vlastní zkušennost.
Říká se: Kdo hledá najde. Trochu bych to upravila. Kdo přestane hledat, najde. Už je to dávno, co mi tahle prostá pravda došla. Ovšem trvá déle než se člověk opravdu odhodlá přestat.
Víte, láska a to zvláště ta nešťastná, je jako droga. Jakmile do toho člověk jednou spadne, neví jak ven. Proto mi trvalo tak dlouho než jsme sama sebe přesvědčila, že tooho musím nechat. Přestat hledat lásku, tam kde není k dostání. Přestat. Ne proto, že by to bylo beznadějné nebo ubíjející. Přestat, protože jsem já chtěla.
Proto je pro mě najednou tak těžké přijímat jeho lásku teď. Teď, když už jsem věděla, že drogy jsou zlé a špatné. Teď, když jsem věděla, že to bez něj dokážu, že možná nemusím ještě umřít. Teď, kdy on najednou stojí před dveřmi do mého srdce a škemrá o přijetí.
A mé srdce ja naplněno pýchou a hrdostí na sebe samu, že to zvládám. Odolávám. Odolávám ačkoliv on dělá věci, které jsem vždycky chtěla. Odolávám. Ale mám strach. Jak dlouho? Jak dlouho to ještě vydržím?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama