naposledy, když jsem sem něco psala, byl květen. Neuteklo zase tolik vody, aby se udály nějaké radikální změny. A čkoliv jsme teď víc "v klidu". S NÍM už to nikdy nebude takové jaké to bývalo. každá myšlenka nebo pohled na něj sebou nese tolik bolesti, že můj podvěmý obraný systém se rozhodl na něj nemyslet a jeho přítomnost ignorovat. Tím, že jsou prázdniny je to ještě jednoduší. Nemám naprosté tušení, že žije a je to tak správné. Alespoň myslím.