Já už niemu nerozumím. Včera tak jako každý večer napsal. Ale tentokrat nepadlo ani slvo o Alic nebo Rose... Bylo to zvláštní, mluvit o mě. Vždycky je to zvláštní slyšet ho mluvit o mě. A vždycky říká tak pěkné věci. Dneska mě pozval k nim do Forks na divadlo. A měl opravdu radost, když jsme přijala. Přesto myslím, se budu cítit líp, když se mnou pojede lespoň Jake.
Já to vážně nechápu. Pořád mě nutí si myslet, jak mě má rád a že jsme pro něj důležitá. Tak proč mu to sakra nejsem schopná uvěřit. Copak tehdy v prosinci vážně podkopal mou důvěru tolik?
Vím,.... Věděla jsem, že se to zlomilo a že to bude dlouho trvat než si mou důvěru opět získá zpět. Já jen, že.....
Kdyby se takhle ke mě choval zhruba před třemi měsíci byla bych z toho neskonale šťastná. Místo toho jsem teď v jednom kuse nejistá.
Ještě, že mám Jacoba a Jessicu. Jess sice poslední dobou trochu žárlí na mě a Jacoba, ale já za to nemůžu, že nemá čas.
Jake byl včera úžasný. Když jsme s ním musím se usmívat. Je tak hrozně upovídaný a mě vážně těší ho jenom poslouchat a občas povzbudit nšjakou otázkou.
Tohle je pro mě nové. Být zároveň šťastná i nešťastná..... Jako na dvě půlky.....