A ten jeho výraz, když jsme se dneska loučila. Neměla bych to tolik vnímat, ale co....
Tak jako každou neděli jsme měli schůzku skupiny. Pan bílá růže mi předtím psal, že bychom mohli zajít do čajovny. Tak jsme šli. Bylo nás tam víc a zkrátka celkově to bylo celý večer v pohodě a v klidu.
Schůzku jsme měli končit v třičtvrtě na osum a já už v osum měla být doma. Tak jsme ho poprosila jestli by mě odvez domů, moc se netvářil, ale prosit se nenechal.
Když nám potom Náča řek, že pokud nemáme co dělat už můžeme jít. Tak jsem si začala oblíkat kabát. Jen se napřímil podíval se na mě a tak nějak překvapením zesmutněl.
"Ty už jdeš??" jen jsem kývla. "Hmmm... Aha."
Mrzelo ho, že mě nemůže odvést domů.