close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

gif

26. května 2012 v 2:54

 

jong

16. května 2012 v 0:27

gifi again

7. května 2012 v 13:00
 


onew v

29. dubna 2012 v 21:46

gif

27. dubna 2012 v 23:18

the meeting

12. dubna 2012 v 22:55

onew

12. dubna 2012 v 0:13


Můj.... Můj?

14. ledna 2012 v 19:02 |  Dopisy Příteli.
Byl jsi vlastně někdy můj? Začnu znovu...

Můj drahý ztracený příteli... Dlouho jsem se neozvala. Neppředpokládala sem, že by se mé srdce ještě někdy dokázalo tak ponížit a znovu ti napsat dopis. Mělo by mi nejspíš připadat, že už jsou to věky, cos mě naposled držel v náruči, utěšoval moji neklidnou duši a roztěkané myšlenky. A já zatím cítím jakoby to bylo včera.
Nenávidím tě. Nenávidím tě proto, že nezáleží na tom, kdo se ukrývá za tvým jménem. Nenávidím to, co představuješ.


Chtěla jsem nový mobil

21. srpna 2010 v 20:54
Někdy věci prostě nejdou ani trochu tak, jak by si člověk přál. A navzdory tomu jak velké úsilí vynaloží k tomu, aby všechno šlo jako po drátkách..... nejde, prostě to nejde. Bez ohledu na věk nebo závažnost situace. Víte, když jsme byla mladší, mylslea jsem, že až mi bude 18, až dosáhnu té pomyslné hranice dospělosti a samostanosti, budu na věci pohlížet poněkud víc racionálně. Omyl. Akorát už netoužím po předražené barbie od matella nebo kapesním počítači za 20 000 Kč..... Mám jiné nedosžitelné věci po kterých toužím. Jistota.... Přátelé.... Láska..... Štěstí.... Zdraví....

Kdyby mi tak mohla narůst křídla a já mohla prostě jen odletět, dát nějaký smysl tomu pádu.

ŠVESTKY

15. srpna 2010 v 20:12 |  Dopisy Příteli.
švesta

Je to všechno tak jiné, než to bývalo. Jakoby všechno mizelo pryč. Život protéká mezi prsty a já


jakobych se ho snažila chytit, ještě na chvíli zůstat, tím kým sem byla. Slepě zachytávám střípky minulosti, zatímco se mi srdce zaplňuje novými. A já na tebe přesto nechci zapomenout, na nic z toho všeho. To co jsem, si ze mě udělal ty. Je to tak, je to tak..... Stalo se toho tolik. Už zrají švestky, všimnul sis. Rok utekl jako voda..... jeden, dva, tři...... co bude za 10 za 20 let?......

Máme jednu jistotu, ty švestky budou zase zrát.

Kam dál